Jak probíhaly talenkovky...

6.ledna 2014 nastal den D. Ráno jsem se probudila v 6 ráno a dál jsem nemohla spát. (už v těch 6 mě bombardovali podpořující esemesky. Že to dám, že to zvládnu a ať se enstresuju.) Byla jsem ten den u babičky, protože bydlí ve městě, kde je zároveň škola na kterou jsem ten den měla dělat talentovky. Převlékla jsem se a šla za babičkou do obýváku. Chtěla mi dát jidlo, ale já sjem neměla vůbec hlad. Klepala jsm se. Vážně jsem se strašně klepala. Bála jsem se pořád i několik dní před tím (kdyby jen dní) a nebýt Nikol tak se psychicky zhroutím. Překontrolovala jsem si všechny věci v kabelce (úhly, tužky, gumu, akvarely...atp.) a jen jsem seděla, zírala do blba a čekala, až bude 7:45. Mezitím se mamka pomalu taky vzbudila a babička mi dokonce stihla popřát k narozeninám (ano narodila sjem se 6.ledna) . Najednou se na hodinách objevilo 7:45 a já se šla obut a měla jsem pocit jako bych šla na popravu (kat vás tou sekerou sekne málo nebo špatně a umíráte v bolestech celý den.).

V autě jsem nevnímala. Klepala jsem nohou a pořád si prohrabovala mé vlasy s modrým melírem. (díky bohu, že jsme nešli pěšky). Dojeli jsme, zaparkovali, vzala jsem si své desky s domácími pracemi a dřevěnou desku velikosti A2 a vyrazila do školy. U vchodu jsem si zjistila, ve které skupině jsem a ve kterém jsem teda ateliéru na první úkol. Poté jsme zaplatili 100kč na materiál a podepsali nějaký papír o spůsobilosti.

Byla jsem ve skupině č.1 a první úkol naše skupina plnila ateliéru D. Když jsem tam přišla už se tam hromadili lidé. Jednomu klukovi jsem vyfoukla stojan přímo před nosem (chtěla jsem malovat co nejvíc zepředu, ale stojan přímo zepředu byl už obsazený. Nakonec jsem byla za tu tříčtvrtu ráda.).
První úkol byl portrét podle živého modelu. Slečna měla culík a hrozně dlouhý krk (tím ji nechci nějak urazil ale prostě.. :D) Hned na začátku kreslení nás upozornili, že není důležitá podoba, ale hlavně aby jsme zachytili správné proporce.

Když potom pán odešel, všichni popadli do ruky špejle a začali měřit. Já byla v háji, protože slečna seděla na můj vkus hrozně daleko (jsem zvyklá, že můj model sedává blíž) . Ale nebyla jsem sama která s tím měla problém. S klukem co stál vlevo vedle mě (ten kterému sjem vyfoukla stojan) jsem se hned začala bavit o tom jak to máme jako udělat. Nakonec jsme to nějak vykoumali. Vpravo vedle mě stála taková pěkná kudrnatá holka (Kamča), která z toho byla uplně nešťastná, pořád vzdychala. Zato kluk zdruhé strany (kreslil uhlem) to měl naprosto mistrovské. Já se svému portrétu (který vypadal jako lama) pořád smála. Pořád sem se smála a sama to nechápu. Měli jsme na to dvě a půl hodiny a všichni se s tím piplali až do konce (nikdo nechtěl položit před všechny ten portrét jako první).

Po hodinové pauze na oběd byl druhý úkol ( v ateliéru A ) - kresebný diktát a figurální kompozice. Měli jsme zpaměti nakreslit páva, zedníka, plachetnici, karlův most a malou figurální kompozici na téma pouť. Měli jsme na to hodinu a půl. Jenže pán nám to špatně vysvětlil...takže jsme to nikdo nestihli. Já jsem nestihla zendíka a plachetnici jsem nedokončila. Na mé figurální pompozici byl záznak poutě, ale taky nebyla dokončená (nemluvě o tom, že to muselo být akvarelem nebo temperama. A já s akvarelem kdoví jak skvěle neumím). Seděla jsem u stolu vpravo vedle mě byla kamča a vlevo ten kluk co předtím (a zase kreslil naprosto výborně). Během kreslení si pro nás postupně přicházeli a brali si nás na pohovor. Za tu dobu ze mě tréma úplně spadla, takže když přišla usměvavá paní a řekla, že teď to jméno asi špatně přečte, vesele jsem oznámila "Tak to budu nejspíš já!", vzala jsem si desky a s úměvem za ní šla. Když jsem vešla do kabinetu vycházel zrovna nějaký z učitelů, otočl se za mnou a řekl "Tyjo to ej dobrá barvavlasů. Taková paví mdorá!" zasmála jsem se, poděkovala a šla dál. U stolu seděl vedoucí multimediální tvorby, usměvavá černovlasá paní co pro ěm přišla, Roztomile usměvavá zrzka a vedoucí myslím že fotky. Slečny se na mě pořád usmívali, vedoucí fotky se taky sem tam usmál, jen vedoucí multimediální tvorby byl celou dobu zachmuřený (asi toho už měl plné zuby). Jseště jsem si ani nepoložila desky a už se mě ptali "Odkud jsi k nám přijela?" když jsem jim řekla že od Brna podivili se ptali se jestli se hlásím ještě někam do brna na školu. Má odpověď zněla "Ne, jo, ne, možná.." rozesmáli se a ta usměvavá černovlasá paní se zeptala "Tak přihlásila jsi se i na umprumku do Brna?" když jsem jim rázně řekla že ne tak se mě ptali proč. "Protože se mi tam nelíbí" odpověděla jsem. Poté jsem jim postupně ukazovala své domácí práce a během toho se mě ještě sem tam na něco ptali. Jako první jsem vytáhla papír s vyfocenými částmi z videa, které jsem jim donesla na DVD. Dívali se na něj celkem dlouho. Pochválili mi jeden můj portrét podle (jak jsem jim řekla řekla) "živé kamarádky". Poté jsem jim ukázala postavu ženy vodovkama. Ptali se mě jestli si nepamatuji kdo to v originále nakreslil, že už jim to tu někdo donesl. V tom se vedoucí multimediální tvorby zeptal ostatních "Jo to je ta malovaná Mářa že?" A všichni se začali hrozně smát. "Co ráda děláš?" zeptali se mě. Rozvášněně jsem jim začala povídat o videodílně, že tam natáčím videa a i je stříhám a že jsem byla na Ambroziádě na filmové škole a že mě to neskutečně baví. Na moc věcí už se mě teda potom neptali. Jen jestli jsem "kamarád s počítačem", jestli mám notebook. Dokonce se mě zeptali jaký je můj oblíbený film. Řekla jsem jim, že miluju filmy od Tima Burtona (když jsem řekla to jméno, všichni se na sebe podívali a začali kývat hlavou) . Řekla sjem jim, že nemám od něj ten nejoblíbenější film, že mám odněj ráda všechny filmy. Jak ty hrané tak ty animované a že ho uznávám jako režiséra. Poté ze mě ještě vyšťourali co si dávám jako druhou volbu. Ne moc nadšeně jsem řekla, že se hlásím s kamarádkou na pedagogickou do Boskovic. Když se mě zeptali kam bych chtěla víc, bez přemýšlení jsem jim řekla, že jednoznačně sem. To je (myslím si a doufám) přesvědčilo že doopravdy na tu školu chci víc než kamkoliv jinam.

"Tak jo Klárko. Děkujeme moc." řekl vedoucí multimédií. Vzala jsem desky, usměvavá černovlasá paní si odemě ještě vzala to dvd (na kterém bylo video z ambroziády a moje animované PFko) a řekla že mi ho potom přinese.

Vrátila jsem se do ateliéru a dokreslovala a domalovávala. Poté přišel pán, rozdal nám nové papíry a řekl, že máme namalovat velkou figurální kompozici na téma plavání. Jenže to nikdo nestíhal. proto nám 1. úkol prodloužil o 10minut (tím pádem i druhý). Nakreslila jsem pláž s mořem, slunečníky, člověka jak padá dovody, holku se zmrzlinou jak kope do balónu a vykukující hlavu z moře. Nevypadalo to nějak světoborně a odstíny barev jsem neodhadla... nedokončila jsem to. Ale byla jsem víceméňě spokojená.
Ale nevěřila jsem si. Ani trochu.

Poté nastal nejhorší týden v mém životě. Každý den jsem kontrolovala stránky školy. 9. ledna se tam objevila informace, že výsledky budou zveřejněny v pátek 10. ledna 2014 po 16. hodině. V ten pátek mě mamka nechala doma (celkem brutálně se mnou soucítila). O půl čtvrté odpoledne jsem si začala psát s Ditou (což je holka, kterou znám ze školky a dělala také talentovky na stejný obor. A pokud by nám to vyšlo tak by jsme se poprvé po devíti letech znova viděli ve stejnét řídě!) Měla jsem nervy.. chvilku jsem ležela, chvilku seděla, občas jen tak chodila z místa na místo, klepala do stolu. Klepali se mi kolena, bála jsem se jako nikdy. V 16:00 jsem začala mačkam f5 a tím neustále obnovovala stránky školy. Kamarádi se mě stažili uklidnit (i když jim to nešlo).

Uběhla hodina a tři čtvrtě. přesně v 17:45 se to tak objevilo. Výsledky!.

NEmohla jsem své číslo najít. Poté jsem zjistila, že hledám v počtech bodů.
Ale nakonec jsem to našla 722 (moje číslo). Jela jsem po řádku. Obor, počet bodů a... PŘIJAT KE STUDIU!

Začala sjem ječet! Má ségra (zabraná do hry na tabletu) se mě lekla, nadskočila. Já sjem začala štěstím běhat, několikrát jsem si to ověřila a hledala mobil. Do očí mi vyhrkly slzy. Vážnějsem v to že bych se tam dostala vůbec ani nedoufala.
Byl to ten nejkvělejší pocit..

Ano...jsem budoucí studenka uměleckoprůmyslové školy oboru multimediální tvorba..
Splnil se mi sen! Jsem šťastná!